Komunální heraldika zná dvě kategorie oficiálních znaků. První z nich zahrnuje znaky udělené (dříve panovníkem, císařským palatinem, nyní předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) a k užívání schválené (např. dříve ministerstvem vnitra). Ve druhé jsou znaky tzv. vydržené. Vydržeností je myšleno tak dlouhé užívání městského znaku, že znak je chápan jako tradiční a jeho existence je rovna znaku udělenému, či schválenému. Není nijak stanovena časová hranice, která by říkala, kdy znak ještě není vydržený a kdy už vydržený je. Obvykle v okamžiku, kdy odborná literatura začne znak uvádět ve znakových kompendiích, je již vnímán jako vydržený.

Znak města Vamberk byl zahrnut do oficiální příručky historických městských znaků České republiky v roce 1985 (Jiří Čarek, Městské znaky v českých zemích), jež má statut metodicky závazné autority pro Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, který všechny znaky zde prezentované považuje za historické a platné. Zmínka v příručce rovněž znamená, že znak před schválením posoudila odborná komise pro otázky znaků měst při Archivní správě ministerstva vnitra ČSR.

A jak na tom bylo a je město Vamberk?

Zda, kdy a případně jak, byl městu Vamberk udělen znak, není známo. Podle pověsti byl při zakládání města nalezen v okolních lesích roh jednorožce. Proto si noví obyvatelé do svého znaku dali borovici jako symbol zdejších lesů a běžícího jednorožce. Je možné, že v průběhu 17. nebo na počátku 18. století byl v blízkosti města tehdejšími obyvateli nalezen mamutí kel. Ten mohl být lehce pokládán za roh jednorožce. Tuto domněnku by mohl potvrzovat nález mamutí stoličky v okolí města v pozdějších letech. Jisté je, že tak jako mnohá jiná města v Čechách, tak i Vamberk převzal do svého znaku v průběhu 18. století znamení užívané na starých městských pečetích. Přechod od městských symbolů na pečetích ke skutečným městským znakům nastává až v době, kdy původní vojenský význam znaku ustupuje do pozadí a kdy se znaky stávají především symboly totožnosti, vlastnictví a stavu. Do dnešní doby se nám dochovaly dvě pečeti, jejichž stáří nelze přesně určit. Obě jsou součástí tzv. Eichlerovy sbírky a jsou uloženy v archívu Národního muzea v Praze. Na samotných pečetích je uveden název obce STARÝ WAMBERK, tedy název z 16. století, kdy město bylo rozděleno na Starý a Nový Vamberk. Na druhou stranu je nutno upozornit, že drtivá většina pečetí ve sbírce pochází z přelomu 17. a 18. století.

Popis městského znaku je poprvé uváděn roku 1790 v Schallerově Topografii (Schaller J., Topographie des Königreichs Böhmen, Königgrätzer Kreis, Prag, 1790). Je zajímavé, že je uváděn bez borovice – „fűret im Wappen ein Einhorn“.

Barevné vyobrazení znaku je mladší. Poprvé je doloženo u Widimského (W. R. Widimsky, Städtwappen des österreichischen Kaiserstaates. Band I., Wien, 1864), kde je u čísla 519 uvedeno: „V roce 1732 od hraběte Norberta Leopolda Kolowrata propuštěni byli občané z člověčenství a pravděpodobně tehdy byl Vamberk povýšen na městečko a dostal znak – einen rothen Schidarin ein lebendiger Kieferbaum auf berastem Grunde, bei dem ein silberner Einhorn nach rechts in vollem Laufe“.

Nejdůležitější součástí znaku je jeho popis, neboli blason, podle něhož by měl být heraldik schopen znak namalovat. Dosud zněl oficiální popis znaku města Vamberk takto: „Na červeném štítě je na zeleném trávníku borovice v přirozených barvách a před ní běží směrem doprava bílý jednorožec“.

Podnět ke změně městského znaku přišel od Spolku přátel historie Vamberka, podle kterých vyobrazení znaku neodpovídalo zcela jeho popisu. Zejména se jednalo o ústřední postavu znaku – jednorožce, bájného heraldického zvířete, která by měla mít podle heraldických pravidel „útlé tělo jako lev nebo jelen, nohy sudokopytníka, ocas lví, koňskou hlavu, ale s bradkou, krk s hřívou a dlouhý vroubkovaný roh, který vychází z čela a jde šikmo kupředu“ a jeho vyobrazení v běhu, které by nahradilo současnou „figuru“ na znaku, připomínající spíše stojícího a pasoucího se koně. Rovněž bylo požadováno zvýraznění zbraní jednorožce, tedy kopyta, roh, zuby a jazyk. Nejedná se tak o zcela nový znak, pouze o jeho vylepšení, byť podstatné.

Na podněty spolku, které na město přicházely od roku 2004, zareagovalo až nové vedení města v roce 2016. Vyžádalo si znovu všechny podklady a zastupitelstvo města dalo změně, či spíše vylepšení znaku zelenou.

Začátkem června 2016 byla oslovena firma Velebný a Fam z Ústí nad Orlicí, kterou jsme následně s panem starostou a panem tajemníkem navštívili. Za výrazného přispění heraldického odborníka a člena Spolku přátel historie Vamberka dr. Kláštereckého byl použit nejpoužívanější, tzv. španělský štít. Jednorožec je zobrazen v běhu. Podoba stříbrného jednorožce je řádně vykreslena, včetně jeho zbraní v barvě zlaté.

K vlajce (praporu města) historie mnoho nevíme. V jediném známém pramenu se uvádí, že barvami Vamberka jsou bílá a červená, barvy totožné s barvami zemskými, a proto město svůj prapor nemá a užívá zemský.

Tady jsme se museli trochu odchýlit od historie, abychom dostáli pravidlu, že prapor by měl obsahovat stejné barvy jako znak. A na bílou barvu znaku bychom nemohli umístit figuru jednorožce. Výsledek je kompromisem z nabízených variant.

Konečný návrh byl po mé skromné obhajobě před kolegy zastupiteli schválen na zasedání dne 9. 12. 2015.

Návrh byl následně zaslán ke schválení Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V květnu obdržel pan starosta dopis od předsedy Podvýboru pro heraldiku a vexilologii pana Mgr. Vítězslava Jandáka, který mu oznámil, že podvýbor na své schůzi dne 27. 4. 2016 doporučil schválení vlajky (praporu) a stanovil nový slovní popis znaku, který zní: ,,V červeném štítě kráčející stříbrný jednorožec se zlatou zbrojí a jazykem na zeleném trávníku před borovicí přirozené barvy“.

Rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny č. 49 ze dne 12. 5. 2016 pak byla městu Vamberk udělena vlajka. Následného ceremoniálu oficiálního předání se přímo v Poslanecké sněmovně zúčastnil starosta města pan Rudolf Futter a tajemník městského úřadu Ing. Josef Šlechta, CSc.

Jiří Hostinský
Spolek přátel historie Vamberka